Rychlý odkaz k jednotlivým kategoriím časů: Přítomné časy v angličtině | Minulé časy v angličtině | Budoucí časy v angličtině
Časy v angličtině jsou jedním z velkých gramatických strašáků.
Zatímco v češtině si vystačíme prakticky se třemi, angličtina chce od nás rovnou dvanáct! Už jen z těch krkolomných názvů jako "předpřítomný průběhový čas" se vám zatočí hlava...
No stejně jako všechno, i anglická gramatika se dá zvládnout rychle, pokud na to jdete metodicky.
Proto si v tomto článku anglické časy jednou provždy objasníme.
Sami uvidíte, že takto pohromadě jednotlivé časy v angličtině snadněji pochopíte a zároveň vám tento článek může posloužit jako pomůcka, když si chcete nějaký čas rychle ověřit a nechce se vám listovat v učebnici.
Sdílejte článek na Facebooku, aby se k němu dostalo co nejvíce lidí.
Angličtina má podobně jako čeština tři hlavní skupiny časů:
Dává to smysl, ne? Přejděme tedy k tomu těžšímu – dalším formám, které nemáme v češtině. Všechny časy angličtině mají totiž i svou tzv. "před-formu" zvanou perfektum. Tedy existuje také:
Ještě jsme s dělením ale neskončili. Každý z těchto šesti časů má jednoduchou i průběhovou formu. Takže dohromady nám to dává dvanáct časů.
Podívejme se na to zlehka a logicky v této grafice:
Samozřejmě některé časy se používají více, jiné méně a při učení je dobré pamatovat si:
Abyste si to ulehčili, učte se časy v angličtině postupně. Začněte těmi základními a až když je začnete používat v konverzací, učte se ty pokročilejší.
Z vlastních zkušeností bych za nejdůležitější časy označil těchto šest:
Tyto časy v angličtině pokrývají 90 procent jakékoliv konverzace. Zbývajících šest časů se používá dost zřídka.
Podívejme se nyní na všechny časy jeden po druhém.
Vyjadřuje zejména opakovaný děj nebo trvalý stav, který je obecně platný.
Tvoří se vyskloňovaným plnovýznamovým slovesem.
He drives. (On řídí.)
Používá se v těchto situacích:
Na základě zmíněných pravidel tedy dává smysl, že jednoduchý přítomný čas použijeme vždy, když máme potřebu použít ve větě jednu z těchto příslovcí: always (vždy), often (často), never (nikdy), seldom (zřídka), sometimes (občas) , usually (obvykle), every day / week / month (každý den, týden, měsíc). Například:
I usually eat vegetables for dinner. (Obyčejně jím zeleninu na večeři.)
S jednoduchým přítomným časem se také vážou tzv. stavová slovesa (vyjadřují stav, postoj, názor) a proto se dají použít pouze v přítomném jednoduchém čase a ne v průběhovém: to believe (věřit), to hate (nesnášet), to know (vědět), to like (mít rád), to love (milovat), to need (potřebovat), to prefer (dávat přednost), to remember (pamatovat si), to understand (chápat), to want (chtít). Například:
Nikdy neřeknete "I am believing", ale vždy to bude jen "I believe".
Tento čas vyjadřuje především aktivity a činnosti, které probíhají v přítomnosti (ve chvíli, kdy se o nich mluví) a jsou dočasné. Mohou vyjadřovat i budoucnost.
Tento čas se tvoří vyskloňovaným slovesem to be (být) a gerundiem plnovýznamového slovesa (tzv. -ing forma).
He is driving. (On řídí - právě v tomto okamžiku).
Používá se v těchto situacích:
Na základě zmíněných pravidel tedy dává smysl, že jednoduchý průběhový čas použijeme vždy, když máme potřebu použít ve větě jednu z těchto příslovcí - just now (právě teď), right now (přesně nyní), at this moment (v této chvíli); případně sloves s důrazem na daný moment: Look! (Podívej!), Listen! (Poslouchej!). Například:
Look! It is raining. (Podívej! Prší.)
It is raining at the moment. (V této chvíli prší.)
Předpřítomný čas označuje děj nebo stav, který začal nebo se odehrál v minulosti, ale má následky i v přítomnosti. Není důležité kdy nebo proč k tomu došlo, důležité je, že něco se změnilo nebo že se něco právě teď skončilo.
Tento čas se tvoří vyskloňován slovesem to have (mít) a minulým příčestím plnovýznamového slovesa (tvoříme ho příponou -ed, resp. je to poslední sloupec v tabulce nepravidelných sloves).
He has driven. (On řídil - až doposud)
Předpřítomný jednoduchý čas používáme v těchto situacích:
Na základě zmíněných pravidel tedy dává smysl, že předpřítomný jednoduchý čas použijeme vždy, když máme potřebu použít ve větě jednu z těchto příslovcí: just (právě), ever (někdy), never (nikdy), already (už), yet (ještě), not yet (ještě ne), so far (dosud), till now (dosud), up to now (dosud). Například:
I have just seen you on TV! (Právě jsem tě viděl v televizi!)
Používáme, když mluvíme o ději, který začal v minulosti, ale má své následky v přítomnosti, nebo právě skončil, nebo překvapivě neskončil. V tomto případě chceme zdůraznit délku trvání děje.
Tento čas se tvoří vyskloňován slovesem to have (mít), minulým příčestím slovesa to be (být) a gerundiom plnovýznamového slovesa (tzv. -ing forma).
He has been driving. (On řídil - už řídí pořádně dlouho a stále pokračuje v řízení auta)
Používá se v těchto situacích:
S tímto časem se vážou spojení: all day (celý den), the whole week (celý týden), since (od), for years (již roky), for too long (příliš dlouho). A vše co souvisí s otázkou how long (jak dlouho, pokud se to týká přítomnost nebo přesahuje do přítomnosti). Například:
How long have you been studying English? (Jak dlouho se učíš angličtinu?)
I have been studying English for 3 years. (Učím se tři roky.)
Shrňme si nyní použití pro jednotlivé přítomné časy v angličtině.
Přítomný čas prostý používáme, když chceme vyjádřit pravidelnou aktivitu či obecně platnou pravdu.
I watch TV every day. (Každý den se dívám na televizi.)
Přítomný čas průběhový naopak zdvôrazňuje, že se aktivita provádí právě v této chvíli.
I am watching TV right now. (Právě se dívám na televizi.)
Předpřítomný čas jednoduchý zdvôrazňuje, že se něco právě skončilo.
I have just watched TV. (Právě jsem se díval na TV.)
A konečně je tu předpřítomný průběhový čas, který vyjadřuje, že se něco právě skončilo, ale s důrazem na trvání té skončené aktivity.
I feel stiff because I have been watching TV for 3 hours. (Cítím se ztuhlý, protože jsem se tři hodiny díval na televizi.)
Vyjadřuje ukončený jednorázový děj, který začal, odehrál se a co je nejdůležitější, i skončil v minulosti. Víme, co se stalo, kdy se to stalo a výsledek tohoto děje nemá dopad ani vazbu na současnost. Tečka.
Na základě tohoto jednoduchého pravidla tedy dává smysl, že minulý jednoduchý čas použijeme vždy, když máme potřebu použít ve větě jeden z těchto výrazů: yesterday (včera), in 1965 (v nějakém přesném roce), 10 minutes ago (před X minutami nebo hodinami ), in June (v přesném měsíci), before Christmas (před přesným časovým údajem), in the morning (ráno), at night (v noci), last night/week/month/year/Monday/summer (minulou noc/týden/měsíc/rok/minulé pondělí/léto).
Tvoří se přidáním koncovky -ed k plnovýznamového slovesu (pokud je sloveso nepravidelné, použijeme sloupec minulého času v tabulce pro anglická nepravidelná slovesa), například:
He drove. (Řídil.)
Nepravidelná slovesa byste se měli postupně naučit nazpaměť a pak si je pravidelně procvičovat. Využít můžete naše cvičení na nepravidelné slovesa.
Přehlednou tabulku nepravidelných sloves si stáhněte na tomto odkazu, vytiskněte si ji a pravidelně opakujte.
Tento čas používáme k popisu činností, které probíhali delší dobu v minulosti a víme určit, kdy přesně se odehráli. Minulý čas průběhový se často používá při vyprávění příběhů, protože tehdy se soustředíme na průběh děje.
Tvoří se minulým časem slovesa to be (být) a gerundiem plnovýznamového slovesa (tzv. -ing forma).
He was driving. (Řídil - zdůrazňujeme trvání aktivity)
Používá se v těchto situacích:
S tímto časem se vážou spojení as long as (dokud), when (když), while (zatímco). Naopak, nikdy se nepoužívá se slovesy know, want, believe, like.
Odkazuje na děje, které se udály před jiným dějem v minulosti - před minulostí. Je prakticky stejný jako předpřítomný čas, avšak odkazuje na události v minulé časové rovině. Také se často používá při vyprávění příhod, kdy musíme odbočit od hlavní dějové linie, abychom mohli vysvětlit, co předcházelo této hlavní linii.
Tvoří se minulým časem slovesa to have (být) a minulým příčestím plnovýznamového slovesa (tvoříme ho příponou -ed, resp. je to poslední sloupec v tabulce pro anglická nepravidelná slovesa).
He had driven. (Řídil - předtím, než se odehrálo něco jiného v minulosti)
Takže se používá v této situaci:
Tento čas se mnohokrát vyskytuje s použitím spojek because (protože), when (kdy), after (po), as soon as (tak brzy jako), before (před). Pozor! Neplatí, že když je toto slovo ve větě, musíte nezbytně použít předminulý čas - závisí to na situaci, podle toho, co chcete vyjádřit.
Jeho použití je podobné jako v předpřítomném čase, ale nyní vyjadřujeme minulost. Popisujeme ním tedy děje, které probíhaly delší dobu v minulosti před jiným ukončeným minulým dějem. Chceme zdůraznit právě to, že děj trval delší dobu.
Tento čas se tvoří minulým tvarem slovesa to have (mít), minulým příčestím slovesa to be (být) a gerundiem plnovýznamového slovesa (tzv. -ing forma).
He had been driving. (On řídil - po dlouhou dobu ještě předtím, než se stalo něco jiného v minulosti)
Takže se používá v této situaci:
Minulé časy v angličtině už pro vás nebudou problém.
Pamatujte si, že minulý jednoduchý čas použijeme tehdy, když chceme říci, že něco se prostě stalo, víme kdy a je jedno jak dlouho to trvalo.
I waited. (Čekal jsem.)
Minulý průběhový čas použijeme na zdůraznění délky aktivity.
I was waiting for 30 minutes! (Čekal jsem 30 minut!)
Předminulý jednoduchý čas používáme, když se něco stalo a bylo dokončeno před nějakou jinou aktivitou.
I had called my taxi before you came. (Zavolal jsem si taxi předtím, než jsi přišel.)
Předminulý průběhový čas použijeme, když se něco dělo po delší dobu před jiným dějem v minulosti.
I had been freezing till you came. (Mrzly jsem, dokud si přišel - chci zdůraznit, že jsem dlouho mrzly.)
Tímto časem vyjadřujeme, že se něco odehraje v budoucnosti.
Můžeme jej vytvořit dvěma způsoby:
Podívejme se teď na obě varianty.
Budoucí čas ve formě will se používá v těchto situacích:
Budoucí čas ve formě going to se používá v těchto situacích:
Budoucí čas se používá zejména s jednoduchým upřesněním budoucnosti, jako například tomorrow (zítra), in 30 minutes (o 30 minut), next week/Saturday/month/year (příští týden/sobotu/měsíc/rok). Stačí rozlišit, zda máte něco naplánováno na pevno (going to - jdu to udělat), nebo to bylo spontánní rozhodnutí (will - udělám to).
Tímto časem vyjadřujeme, že se něco odehraje v budoucnosti, přičemž chceme zdůraznit délku trvání.
Tvoří se budoucím jednoduchým časem slovesa to be (být) a gerundiem plnovýznamového slovesa (tzv. -ing forma).
I will be driving. (Budu řídit - zdůrazňuji délku)
Takže tento čas se použije při takovéto situaci:
Používáme ho při ukončených dějích v budoucnosti. Nejčastěji ve větách typu: "Zítra to bude už 5 let." V praxi ho používáme jen zřídka.
Tvoří se budoucím jednoduchým časem slovesa to have (mít) a minulým příčestím plnovýznamového slovesa (tvoříme ho příponou -ed, resp. je to poslední sloupec v tabulce pro nepravidelná slovesa v angličtině).
I will have driven. (Už budu mít došoférované.)
Takže používá se v této situaci:
Používáme ho, když chceme zdůraznit jak dlouho něco trvá do určitého časového bodu v budoucnosti. V praxi ho používáme jen velmi zřídka.
Tvoří se budoucím jednoduchým časem slovesa to have (mít), minulým příčestím slovesa to be (být) a gerundiem plnovýznamového slovesa (tzv. -ing forma).
I will have been driving. (Už budu mít tolik odšoférované.)
Takže používá se v této situaci:
Pro budoucí časy v angličtině je důležité naučit se zejména používání jednoduchého budoucího času s tím, abychom bez problémů rozlišovaly verzi s will a verzi s going to.
Jednoduchý budoucí čas s will použijeme pro neplánovanou budoucnost, spontánní rozhodnutí, sliby... a going to se použije při pevných, plánovaných rozhodnutích.
I will visit you. (Navštívím tě - právě jsem se spontánně rozhodl)
I am going to visit you. (Navštívím tě - mám to už přesně naplánované)
Budoucí průběhový čas použijeme pro děje, které budou probíhat právě v uvedeném okamžiku v budoucnosti se zdůrazněním jejich průběhu nebo délky.
This time next week, I will be ležící na pláži. (Příští týden o tomto čase, budu ležet na pláži.)
Předbudoucí čas použijeme pro děje, které budou do určitého bodu v budoucnosti již ukončeno. Opět rozlišujeme jednoduchý a průběhový čas s ohledem na to, zda chceme zdůraznit délku trvání.
Ten minutes from now, I will have drunk the whole cup. (Za deset minut budu mít vypitý celý pohár.)
By the tenth glass, I will have been drinking the whole night. (Při desáté sklenici budu už mít propitou celou noc.)
Některé časy v angličtině se dají naučit dokonce jako anglické fráze. Často používané věty (již v konkrétním čase) si jednoduše zapamatujete a když přijde na jejich použití, automaticky vám přijdou na jazyk bez rozmýšlení nad gramatikou.
Přečtěte si také článek Jak se učit anglickou gramatiku.
To nejdůležitější: učte se angličtinu s radostí a zbytečně se netrapte nad tím, jestli jste měli použít takový nebo onaký čas. Angličtina je o komunikaci, o lidech, o rozhovorech s cizinci, abyste pochopili. Proto "speakujte" a správná gramatika se časem sama přidruží.
Speaking Friends je teď